DOM, kohoutí zápasy

Historie kohoutích zápasů sahá až do středověké Asie. Pořádali je v Indii už ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem, v tzv. Harappském období. O něco později byly zaznamenány i u starých Peršanů, Izraelitů
a Asyřanů. Během 5. stol. př. n. l. se dostaly do Řecka, následně k Etruskům a Římanům. V raném novověku, koncem 15. století, byly v módě zejména v Anglii a ve Španělsku, ale i Francii, odkud se v koloniálním období rozšířily na americký kontinent. V 18. století, v Německu a Rusku, používali k zápasům domácí housery speciálně vyšlechtěných plemen, např. štajnbašské bojové husy.

Dnes se s kohoutími zápasy nesetkáme pouze v Indii, na Filipínách a v Dominikánské republice, ale jsou populární i v dalších státech Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. Na indonéském ostrově Bali jsou kohoutí zápasy "tabuh rah" součástí náboženských rituálů. Kohoutí zápasy můžeme dokonce navštívit v ostrovních teritoriích USA nebo v Novém Mexiku a Louisianě. Svého času byli známými příznivci kohoutích zápasů američtí prezidenti G. Washington a T. Jefferson. Abraham Lincoln údajně býval rozhodčím. V Evropě je dodnes pořádají na Kanárských ostrovech. V některých státech jsou zcela legální. Někde jsou povoleny jeden či dva dny v týdnu. Jinde jsou ilegální, ale vláda je toleruje.

Pro vzrušení a zábavu nesledují lidé jen kohoutí zápasy. Již z antiky známe zápasy šelem v aréně, boje šelem
s gladiátorem nebo odsouzencem, zápolení člověka s člověkem. Ve všech případech, kdy spolu bojují dvě zvířata, jde o souboj samců, jejichž vzájemná nevraživost vychází z přirozeného teritoriálního chování. Bojujícího samce většinou chápeme i jako zástupný symbol mužských ctností. Boj neodmyslitelně patří
ke kohoutí povaze. Je možné, že kohoutí zápasy byly počátkem domestikace divokého kura bankivského,
z něhož pochází kur domácí.

Západní civilizace vnímá koridu nebo kohoutí zápasy za týrání zvířat a zábavu pro primitivy, stejně jako koňské zápasy v Rongshui v jižní Číně nebo psí zápasy. Pro Dominikánce patří kohoutí zápasy mezi základní kulturní dědictví a lidovou tradici. Jsou vyhrazeny především mužům. Vlastnictví kohouta, šampiona, mnohé z nich naplňuje větší pýchou než vlastnictví auta. Kohoutí zápasy nejsou jen napínavou podívanou a výnosným byznysem. Plní i další sociální funkce a zasahují do složitých společenských vztahů, které jsou pro Evropany často jen těžko pochopitelné. Přestože Dominikánci tuhle zábavu milují, turistům ji moc ukazovat nechtějí. Běžný turista se k nim většinou vůbec nedostane.

Zápasy se pořádají v aréně, tady galleras, které stojí téměř v každé vesnici. Ty největší, zvané koloseum mívají 
i několik bojových placů. Podle odhadů je v zemi na tisíc pět set kohoutích arén, od chudých a ošuntělých ringů
v malých horských vesnicích až po luxusní v hlavním městě, kam chodí na zápasy i dominikánská smetánka.

Zpravidla krytá aréna vypadá podobně jako amfiteátr. Uprostřed arény, galleras, je plocha, na které se odehrává souboj. Diváci sedí na stupních dokola. Zatímco na vesnici bojují jen "domácí" dominikánští kohouti, v aréně 
v Santo Domingu jsou k vidění i mezinárodní utkání. Jezdí sem na zápasy majitelé kohoutů z Peru, Kolumbie nebo Panamy. Kohoutí zápasy zde probíhají od listopadu do června, přičemž hlavní sezona je vždy na jaře. Zápasy mají často třicet kol, což znamená, že se v nich utká na třicet párů kohoutů. Nezřídka se protáhnou až do ranních hodin, protože ty nejdelší zápasy trvají i patnáct minut. Cena vstupenky na kohoutí zápasy
na venkově stojí obvykle dva dolary za osobu. Lístek v Santo Domingu je výrazně dražší, podle místa je jeho cena od 10 do 20 dolarů za osobu.

Speciální bojové typy kohoutů se od těch na dvorku dost liší. Jsou vyšší, silní, barevní, dominantní, prostě alfa samci. Jsou opravdu divocí a velmi agresivní. Trénink trvá zhruba osmnáct měsíců a během této doby se musí krmit tou nejlepší krmnou směsí, která je bohatá na vitaminy a minerály. Pak je kohoutek obratnější, pružnější, tvrdší a odolnější. Nejdůležitější vlastností kohouta je ale jeho statečnost, pokud se takto dá nazvat odvaha zemřít v krvavém boji. Na venkově je takový kohout miláčkem, který má více pozornosti a péče než mnozí lidé. Pořízení kohouta není levná záležitost. Ti nejlepší kohoutci stojí několik set dolarů, výjimečně až dva, či dokonce tři tisíce dolarů. Každý majitel má na úspěch jiný, zaručený a samozřejmě tajný recept. Často se používají injekce anabolických steroidů, povzbuzující amfetaminy a také kofein či další drogy ke stimulaci srdeční činnosti. Někdy se ještě těsně před zápasem kohoutům pokropí hlava prvotřídním dominikánským rumem.

Kohouti jsou před zápasem speciálně upraveni. Peří na běhácích mají vyškubané, aby byly dobře patrné mohutné svaly na stehnech. Tato úprava slouží pro ochlazení adrenalinem vybuzeného těla, které se
při fyzickém vypětí v průběhu souboje přehřívá a hrozil by teplotní kolaps. Tupírovaný hřebínek omezuje možné cíle, na které může protivník zaútočit. Podobné je to i s částečným ostříháním peří na zádech. Tento sestřih nemají všichni kohouti, vždy platí, že spolu mohou vzájemně bojovat buď jen ostříhaní, nebo neostříhaní.

Nejvíce péče se věnuje ostruhám. V některých oblastech používají kohouti při boji své přirozené ostruhy. Tady jim připevňují prodloužené ostruhy vyrobené z pryskyřice nebo z tvrdého plastu. Právě zmíněná pomůcka značně urychlí průběh zápasu a zajistí divákům ještě více krve. Do roku 1996, kdy to bylo vládou zakázáno, se používaly ostruhy z želvích krunýřů a nabroušených kostí. Někdy jsou ostruhy ocelové, na význačných závodech i stříbrné a existují i modifikace se žiletkami. Náhodný úder ostruhou může být nebezpečný
i pro člověka.

Kohoutí zápasy obvykle začínají tím, že se majitelé kohoutů vzájemně hecují, který z nich vyhraje a předvedou bojovníky rozhodčím. Ti je váží a prohlížejí. Vyberou dvojice s podobnou váhou a temperamentem. Moderátor
a rozhodčí zápasu v jedné osobě nejprve vyvolá základní informace o bojovnících a začíná se sázet. Kohoutí zápasy jsou výnosným byznysem. V případě velkých sázek je možné peníze složit do kasy, ale naprostá většina sázek se uskutečňuje prostřednictvím sázkařů nebo přímo mezi diváky. Jde o velké peníze, v sázkách na vítěze se točí stovky dolarů. Navíc žádný kohout nebude vítězit věčně. Kdo vyhraje dnes, zítřejší zápas může ztratit. Proto jsou sázky na kohouty oblíbené. Můžeme vsadit dvacku proti stovce na outsidera, a vyhrát velké peníze. Zvláště chudí lidé na vesnicích vnímají sázení na kohouty, jako velmi dobrou příležitost, jak vydělat nějaké to peso navíc. Anebo všechno ztratit. Vzájemné vyplacení sázek je zaručeno osobní ctí. Není větší poklesek
než nesplacená sázka. Pohrdání, které by dlužníka stihlo, by jej společensky zcela zničilo.

Jakmile se přiblíží začátek zápasu je zavřena vstupní brána. Všichni zůstanou uvnitř arény v bouřlivé atmosféře. Kohouti zůstanou v kruhu sami a krouží kolem sebe, hledají nejslabší místo soupeře. A pak jeden vyrazí, rychle zaútočí. Peří na krku se roztáhne do blyštivé hřívy, obě těla vylétnou nečekaně vysoko, napřažené pařáty vyzbrojené ostruhami a ostrý zobák zasazují protivníkovi smrtící údery. Adrenalinem vybuzená koule peří. Boj. Stres. Řev a skandování. Každý povzbuzuje svého šampiona. Kohouti vypadají jako boxeři v ringu.
A i když si mnoho lidí myslí, že bojují zaslepeně a bezmyšlenkovitě, není to pravda. Kohoutí zápasy nejsou podívaná pro každého. V bezhlavém souboji subtilních kohoutků platí jediné pravidlo: Zabij soupeře hned, jak můžeš! Jinak zabije on tebe! Je to děsivé divadlo, kdy na pódiu stříká krev a mužští diváci v ochozech zběsile řvou. Každý zápas je jiný, jeden trvá deset minut, zatímco další skončí po necelé minutě. Vzduch je nasycen doutníkovým kouřem, výpary alkoholu, potem i pachem krve. Rozhodčí vyhlásí všem zřejmý výsledek a šťastný majitel vítěze dojatě objímá svého šampiona, zdroj své pýchy a peněz. Z arény ho vyprovází pochvalné skandování.

Poražení kohouti jsou oškubáni a pak následuje jejich porcování a smažení. Je to vyhlášená pochoutka. Adrenalin, který se uvolnil během boje do jejich krve a svalů, dává masu velmi výraznou chuť. Ale kohouta nesní jeho majitel, ten ho vychoval a bere ho jako součást své rodiny, proto neskončí na jeho talíři. Maso si koupí někdo jiný.

Můžete mi napsat✍