DOM, geografie

Dominikánská republika je stát o rozloze 48 730 km² (127. na světě; druhým, po Kubě, největším státem Antil
co do rozlohy). Rozkládá se na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily v Karibském moři (18°48' s. š.  70°12' z. d.).

Karibské moře je část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami.
V Karibském moři se nachází nejhlubší příkop na mořském dnu, Kajmanský příkop (také nazýván jako Bartlettův příkop). Probíhá velmi přibližně okolo 18. severní rovnoběžky, jižně od Kajmanských ostrovů
a Kuby a severně od Jamajky. Táhne se od Honduraského zálivu až po úžinu Windward Passage mezi ostrovy Kuba a Hispaniola v délce přibližně 350 km. Jeho maximální šířka je 20 km a největší naměřená hloubka 7690 m, což je nejnižší bod v Karibském moři. Je to nejhlubší příkop na mořském dnu, který je vulkanicky aktivní. Jedná se o zónu, ve které se stýkají dvě tektonické desky. Ze severu Severoamerická deska a z jihu Karibská deska, které na sebe nenarážejí, ale pohybují se podél sebe a zároveň se od sebe vzdalují rychlostí asi 12 mm
za rok. Oceánská kůra je v místě rozestupu desek zeslabená a z hlubin na ní tlačí rozžhavené magma. Proces rozestupu desek pokračuje jako zlom Montagua. Směrem na západ pokračuje Kajmanským příkopem jižně od Kuby. Linie se dále táhne severně od ostrovů Hispaniola a Portoriko. Zde se nalézá Portorický příkop. Pak se stáčí na jih do oblouku Malých Antil; byl příčinou několika zemětřesení v Guatemale (např. roku 1976). Směrem na východ pokračuje rozestup desek i pod ostrovem Hispaniola, kde se projevil zemětřesením
v Haiti v roce 2010. Poslední zemětřesení se odehrálo 28. ledna 2020, mělo sílu 7,7 Mw a epicentrum se nacházelo přímo pod Kajmanským příkopem. Vody Karibského moře hostí velká, stěhovavá hejna ryb, želv
a korálových útesů. Portorický příkop, který se nachází na okraji Atlantského oceánu a Karibského moře těsně na sever od ostrova Portoriko, je nejhlubším bodem v celém Atlantském oceánu. Portorický příkop je podmořská sníženina na dně Atlantského oceánu nacházející se severně od Panenských ostrovů, Hispanioly
a Portorika. Vede ve východozápadním směru, jeho délka činní 1 100 km, maximální šířka pak 120 km
a maximální hloubka asi 8 600 m. Je v tomto oceánu nejhlubší.

Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C.

Velké Antily (španělsky Grandes Antillas, francouzsky Grandes Antilles, anglicky Greater Antilles) tvoří skupina ostrovů mezi Karibským mořem, Yucatánem, Mexickým zálivem, Floridou a Bahamami. Představují západní část souostroví Antily. Souostroví tvoří svojí rozlohou zhruba 90 % všech tzv. "Západoindických ostrovů" (zbylých 10 % připadá na Malé Antily a Bahamské souostroví). Západní Indie je historické souhrnné pojmenování pro antilské ostrovy a bahamské, v širším pojetí celého amerického kontinentu. Pojem Západní Indie vznikl na počátcích evropské kolonizace Ameriky, když byl Kryštof Kolumbus přesvědčen, že objevil západní cestu do Indie. Výraz Západní Indie se píše s velkým písmenem "Z" pro odlišení karibské oblasti
od západní části indického subkontinentu. Velké Antily mají stejný geologický původ jako pevninská Amerika, na rozdíl od Malých Antil, které jsou převážně korálového původu.

Do tohoto souostroví jsou započítávány ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko. Na ostrově Hispaniola se rozkládají dva státy, ostatní ostrovy jsou zároveň stejnojmennými státy. Geograficky patří do skupiny Kajmanské ostrovy a ostrov Navassa, které jsou některými zdroji považovány za součást Velkých Antil.
V historii hrály ostrovy významnou roli pro evropské koloniální mocnosti (především Španělsko, Francii
a Spojené království), které mezi sebou o tyto ostrovy sváděly války.

Ostrov Hispaniola sdílí z 5/8 Dominikánská republika s jediným, na západě sousedícím státem Haiti. Společná suchozemská hranice je dlouhá 360 kilometrů.

Většinu území Dominikánské republiky vyplňují horská pásma. Povrch Dominikánské republiky je 
ze 40 % pokrytý lesními porosty. Podél pobřeží se táhnou nížiny.

Dominikánská republika má čtyři významná pohoří. Nejsevernější je Cordillera Septentrional (Severní pohoří), které se rozprostírá od severozápadního pobřežního města Monte Cristi poblíž haitských hranic až
po poloostrov Samaná na východě. Probíhá rovnoběžně s pobřežím Atlantiku. 

Nejvyšším pohořím Dominikánské republiky je Cordillera Central (Centrální pohoří). Postupně se stáčí k jihu a končí u města Azua na pobřeží. V pohoří Cordillera Central se nacházejí čtyři nejvyšší vrcholy Karibiku: Pico Duarte (3 098 metrů nad mořem), La Pelona (3 094 metrů), La Rucilla (3 049 metrů) a Pico Yaque (2 760 metrů).

V jihozápadním cípu země, jižně od Cordillera Central, jsou další dvě pohoří. Severnější z nich je Sierra de Neiba. Na jihu leží Sierra de Bahorucoa, které je pokračováním masivu de la Selle na Haiti. Jsou zde i další menší pohoří, jako je Cordillera Oriental (Východní pohoří) Sierra Martín García, Sierra de Yamasá 
a Sierra de Samaná.

Mezi centrálním a severním pohořím leží bohaté a úrodné údolí Cibao. Toto hlavní údolí je domovem měst Santiago a La Vega a většiny zemědělských oblastí země. O něco méně produktivní je polosuché údolí San Juan jižně od Centrálních Kordiller a údolí Neiba, zastrčené mezi pohořími Sierra de Neiba a Sierra de Bahoruco. Velká část země kolem pánve Enriquillo je pod hladinou moře, s horkým, vyprahlým prostředím připomínajícím poušť. V horách jsou další menší údolí, jako jsou údolí Constanza, Jarabacoa, Villa Altagracia a Bonao.

Llano Costero del Caribe (Karibská pobřežní planina) je největší z plání v Dominikánské republice. Rozkládá se severně a východně od Santo Dominga. V savanách, které jsou zde běžné, se nachází mnoho cukrových plantáží. Západně od Santo Dominga je jeho šířka snížena na 10 kilometrů, protože objímá pobřeží a končí
u ústí řeky Ocoa. Další velkou planinou je Plena de Azua, velmi vyprahlá oblast v provincii Azua. Několik dalších malých pobřežních plání se nachází na severním pobřeží a na poloostrově Pedernales.

Čtyři hlavní řeky odvodňují četné hory Dominikánské republiky. Yaque del Norte je nejdelší a nejvýznamnější dominikánská řeka. Odvádí přebytečnou vodu z údolí Cibao a vlévá se do zálivu Monte Cristi na severozápadě. Stejně tak se řeka Yuna  vlévá do zálivu Samaná na severovýchodě. Odvodnění údolí San Juan zajišťuje řeka San Juan, přítok řeky Yaque del Sur, která se na jihu vlévá do Karibiku. Artibonito je nejdelší řeka ostrova Hispaniola a teče na západ do Haiti.

Nejníže položeným bodem je na jihozápadě státu (provincie Independencia a Bahoruco), jezero Enriquillo (37 500 ha). Je bezodtokové a jeho hladina se nachází 46 m pod hladinou moře. Jedná se o největší jezero
na karibských ostrovech. Stejně jako blízké jezero Étang Saumâtre, se nachází v příkopové propadlině, která byla v minulosti součástí mořského průlivu spojujícího záliv Neiba (Dominikánská republika) a Port-au-Prince (Haiti). Na severu je ohraničeno pohořím Sierra de Niebla a na jihu Sierra de Bahoruco. Jezero a okolní břehy jsou součástí národního parku Lago Enriquillo de Isla Cabritos o rozloze 404 km². V centrální části jezera leží ostrov Isla Cabritos. Enriquillo je jedno z mála slaných jezer na světě, která jsou obývána krokodýly. Žije zde významná populace krokodýla amerického, endemický leguán nosorohý (Cyclura cornuta) a leguán Ricordův (Cyclura ricordi) či několik druhů plameňáků. Od roku 2007 se vodní plocha jezera Enriquillo, stejně jako blízkého Étang Saumâtre zvyšuje. V roce 2007 byla vodní plocha jezera 23 426 ha, v roce 2009 rozloha dosahovala 28 134 ha, zatímco v roce 2012 již 33 425 ha, což představuje nárůst o 42 % během pěti let. Jezero se rozšiřovalo především v jihovýchodní a západní části. Vybřežení jezera a jeho pozvolné rozlévání 
do okolní krajiny postihlo přilehlé vesnice, je zaplavována zemědělská půda, zdejší obyvatelé se museli přestěhovat. Objem vody se začal zvyšovat po intenzivních hurikánech v letech 2007 a 2008. Od začátku nárůstu objemu a plochy jezera bylo zpracováno několik studií a výzkumů ohledně příčin tohoto jevu. Mezi výsledky jednotlivých studií panuje rozpor, jako příčiny bývají uváděny nejčastěji zvýšené dešťové srážky, dále pak snížená evapotranspirace, hydrogeologické podmínky území, změna mikroklimatu, odlesňování okolí jezera.

Dalšími významnými jezery jsou Laguna de Rincón nebo Cabral se sladkou vodou a Laguna de Oviedo, laguna s brakickou vodou.

Nejvyšší hora Dominikánské republiky, Pico Duarte (3 098 m n.m.) v pohoří Cordillera Central, je zároveň nejvyšší horou všech karibských ostrovů. Hora má dva vrcholy, Pelona Grande a Pelona Chica. V okolí hory byl vyhlášen národní park Josého Armanda Bermúdeze, kde roste endemický druh borovice Pinus occidentalis. Pramení zde řeky Río Yaque del Norte a Río Yaque del Sur.

Samaná je poloostrov na severovýchodě ostrova Hispaniola, tvořící stejnojmennou provincii Dominikánské republiky. Je 40 km dlouhý a 15 km široký. Žije na něm okolo 140 000 obyvatel. Největším městem je Santa Bárbara de Samaná. Středem poloostrova prochází horské pásmo dosahující nadmořské výšky 650 metrů pokryté tropickým pralesem se známým vodopádem El Limón. Pobřeží je lemováno písčitými plážemi. Pěstuje se tady palma kokosová. Při pobřeží leží řada ostrůvků.  

Existuje mnoho malých pobřežních ostrovů a ostrůvků, které tvoří součást dominikánského území. Dva největší ostrovy poblíž pobřeží jsou Saona na jihovýchodě a Beata na jihozápadě. Mezi menší ostrovy patří Cayos Siete Hermanos, Isla Cabra, Cayo Jackson, Cayo Limón, Cayo Levantado, Cayo la Bocaina, Catalanita, Cayo Pisaje a Isla Alto Velo.

Na severu, ve vzdálenosti 100 až 200 kilometrů, jsou tři rozsáhlé, z velké části zatopené břehy, které geograficky představují jihovýchodní pokračování Baham (Navidad Bank, Silver Bank a Mouchoir Bank). Navidad Bank a Silver Bank byly oficiálně nárokovány Dominikánskou republikou. 

Podnebí

Tropické zeměpisné podnebí Karibiku je formováno teplotami moře a srážkami, přičemž období hurikánů pravidelně vede k přírodním katastrofám. Kvůli tropickému klimatu a nízko položeným ostrovům je Karibik zranitelný vůči efektům klimatické změny, včetně zvýšené intenzity bouře, pronikání slané vody, vzestupu hladiny moře a eroze pobřeží a variability srážek. Tyto změny počasí značně mění hospodářství ostrovů, zejména hlavní průmyslová odvětví zemědělství a cestovního ruchu.

Podnebí Karibiku je tropické, od tropického deštného pralesa až po tropický monzun a tropickou savanu. Jsou zde oblasti, které mají suché podnebí a v některých letech se potýkají se značným suchem. Naopak vrcholky hor mívají chladnější mírné podnebí.

Dešťové srážky v Karibiku se liší v závislosti na nadmořské výšce, velikosti a vodních proudech, jako je chladné vzestupné proudění vody, které udržuje ostrovy Aruba, Bonarie a Curacao vyprahlé. Z východu důsledně vanou teplé a vlhké pasáty, které v celém regionu vytvářejí jak deštný prales, tak polosuché podnebí. Podnebí tropického deštného pralesa zahrnuje nížinné oblasti poblíž Karibského moře od Kostariky na sever do Belize, stejně jako Dominikánskou republiku a Portoriko. Zatímco sezónnější suché podnebí tropických savan se vyskytuje na Kubě, v severní Kolumbii, ve Venezuele a na jihu Yucatánského poloostrova
v Mexiku. 

I když je Karibik po většinu roku slunečný, období dešťů od května do listopadu zaznamenává častější oblačnost (přerušovanou i zataženou), zatímco v období sucha od prosince do dubna je častěji jasno, většinou slunečno. Sezónní srážky se dělí na období "sucha" a období "dešťů," přičemž posledních šest měsíců roku je vlhčí než první polovina. Teplota vzduchu je po celý rok teplá, pohybuje se kolem 20 a 30 °C. Teploty v zimě a v létě se liší o asi 2–5 stupňů
na jižních ostrovech a o 10-20 stupňů na severních ostrovech v Karibiku.

Sezóna hurikánů je od června do listopadu, ale vyskytují se nejčastěji v srpnu a září na severních ostrovech
v Karibiku. Tropické cyklóny, které region někdy obtěžují, obvykle udeří na sever od Grenady a na západ
od Barbadosu. Hlavní oblouk hurikánového pásu se nachází na severozápadě ostrova Barbados ve východním Karibiku. Skvělým příkladem jsou události související s hurikánem Irma devastující ostrov Svatý Martin během hurikánové sezóny roku 2017.

Teplota moře se každoročně trochu mění, normálně začíná na 30 °C v nejteplejších měsících a končí na 26 °C
v nejchladnějších měsících. Severní ostrovy jako Bahamy, Kuba, Portoriko a Dominikánská republika mohou být ovlivněny kontinentální pevninou během zimních měsíců, konkrétně například studenými frontami.

Podnebí Dominikánské republiky je vlhké tropické. Průměrné teploty se pohybují od 16 do 30 °C. Roční úhrn srážek zaznamenáváme v rozmezí od 1 000 do 2 000 mm. Dominikánská republika leží v oblasti, kde řádí hurikány. Mezi nejničivější patřil v roce 1998 George, v roce 1979 David a v roce 1930 San Zeno. Sever ostrova je z jihu lemován pohořím Cordillera Septentrional a Cordillera Central, čímž je dostatečně chráněn v době hurikánů, které tu prakticky nepůsobí žádné, nebo pouze minimální škody.

Změna klimatu

Současná změna klimatu v Karibiku představuje velká rizika pro tamní ostrovy. Hlavní změny životního prostředí, u kterých se očekává, že postihnou Karibik jsou vzestup hladiny oceánů, silnější hurikány, delší období sucha a kratší období dešťů. Jako výsledek se očekává, že klimatická změna povede ke změnám
v ekonomice, životním prostředí a populaci Karibiku. Zvýšení teploty o 2 °C nad předindustriální úroveň může zvýšit pravděpodobnost extrémních srážek s hurikány čtyřikrát až pětkrát na Bahamách a třikrát
na Kubě a v Dominikánské republice. Vzestup hladiny oceánů může mít dopad na pobřežní komunity Karibiku, když jsou položené méně než 3 metry nad mořem. V Latinské Americe a v Karibiku se očekává, že by 29–32 milionů lidí mohl postihnout vzestup hladiny moře, protože žijí pod touto hranicí. Nejzranitelnější budou Bahamy, Trinidad a Tobago, protože nejméně 80 % celkového území je pod hladinou moře.

Biodiverzita

Karibské ostrovy mají jedny z nejrozmanitějších ekosystémů na světě. Zvířata, houby a rostliny byly klasifikovány jako jedno z ohnisek biodiverzity Conservation International kvůli jejich výjimečně různorodým suchozemským a mořským ekosystémům, od horských mlžných lesů, přes tropické deštné pralesy až po kaktusové křoviny. Region obsahuje přibližně 8 (podle rozlohy) světových korálových útesů spolu
s rozsáhlými loukami z mořských řas, které se často vyskytují v mělkých mořských vodách hraničících
s ostrovem a kontinentálním pobřežím regionu.

Pro houby existuje moderní kontrolní seznam založený na téměř 90 000 záznamech odvozených od vzorků 
v referenčních sbírkách, publikovaných zprávách a terénních pozorováních. Seznam zahrnuje více než 11 250 druhů hub zaznamenaných v regionu. Jak poznamenávají jeho autoři, práce zdaleka není dokončena a je pravděpodobné, že skutečný celkový počet druhů hub známých z Karibiku je vyšší. Skutečný celkový počet druhů hub vyskytujících se v Karibiku, včetně druhů dosud nezaznamenaných, je pravděpodobně mnohem vyšší vzhledem k obecně přijímanému odhadu, že bylo objeveno pouze asi 7 % všech hub na celém světě. Ačkoli množství dostupných informací je stále malé, bylo vynaloženo první úsilí k odhadu počtu endemických druhů hub na některých karibských ostrovech. Na Kubě bylo předběžně identifikováno 2200 druhů hub jako možné endemity ostrova; u Portorika 789 druhů; u Dominikánské republiky 699 druhů; u Trinidadu a Tobago 407 druhů.

Mnoho ekosystémů karibských ostrovů bylo zničeno odlesňováním, znečištěním a lidskými zásahy. Příchod prvních lidí souvisí s vyhynutím obřích sov a trpasličích pozemních lenochodů. Ohnisko obsahuje desítky vysoce ohrožených zvířat (od ptáků, savců a plazů), hub a rostlin. Mezi ohrožená zvířata patří například amazoňan portorický, dva druhy štětinatců (obrovských rejsků) na Kubě a Hispaniole a krokodýl kubánský.

Korálové útesy v regionu, které obsahují přibližně 70 druhů tvrdých korálů a 500 až 700 druhů ryb souvisejících s útesy, prošly v posledních letech rychlým poklesem integrity ekosystému. Jsou považovány za obzvláště citlivé vůči globálnímu oteplování a okyselování oceánů. Podle zprávy UNEP by karibské korálové útesy mohly v příštích 20 letech vyhynout kvůli populační explozi podél pobřeží, nadměrnému rybolovu, znečištění pobřežních oblastí a globálnímu oteplování.

Děkuji za sdílení a zprávu, kterou napíšete🧶